Tábor 2008

10.11.2008 15:37

 

Tábor 2008

    Na začátku skautského roku jsme jakousi nám neznámou náhodou při naší cestě časem a prostorem potkali bezbranného Indiána Apačua. Byl v zajetí nepřátel, od kterých jsme ho osvobodili. Za odměnu nám dal možnost, jak získat území, na kterém bychom se mohli v naší nové zemi usídlit. Jeho kmen Načezů vymřel a území zabírají nepřátelé. Pokud bychom získali jeho důvěru a splnili jeho úkoly, dal by nám území Načezů a mohl by se odebrat ke svým předkům.

    A tak jsme se snažili plnit úkoly Apačua, někdy jsme ani nevěděli, že procházíme nějakou zkouškou, ale Apačů nás celý rok sledoval a rozhodl se, že jsme ti praví, kteří se budou  o jeho zemi dobře starat.

    Jednoho dne Měsíce bouří nás Apačů dovedl na bezpečné místo, kde jsme zbudovali svoji letní indiánskou vesnici. Sdělil nám ale také jednu docela znepokojivou zprávu – než byla spálena poslední načezská vesnice, ukryl jeho otec, velký náčelník, kmenový totem, aby ho nepřátelé neznesvětili a nenašel ho nikdo, komu nenáleží načezské území. Apačovi ukázal začátek nebezpečné cesty, na které jsme měli dokázat, že jsme hodni vlastnit starý posvátný totem. Museli jsme být rychlí, aby nás lstiví nepřátelé nepředešli.

    Naším prvním úkolem bylo ušít si medicínový váček a získat do něj svoji medicínu, aby všechny bojovníky chránila. Našli jsme ji na místě, kam nás poslali členové rady starších. Získali jsme jakousi indicii a zprávu, abychom se druhý den vydali na půlnoční stranu.

Tam jsme museli prolézt Manitouovou sítí. Každým jejím okem mohl prolézt pouze jeden bojovník. Nakonec se nám to podařilo a opět jsme našli zprávu a indicii.

    Pak si náčelník prověřil náš indiánský charakter. Podle papírů z území v lese jsme si do svých deníčků zapsali indiánské morální zásady a snažili se jimi řídit. Moc se nám to nedařilo a tak jsme nic nezískali. Ale druhý den se nám to povedlo napravit.

Potkala nás ovšem velká nepříjemnost – došlo nám jídlo. Šaman Velký tuleň, který obýval kuchyň s přilehlým sklípkem zjistil, že máme jídlo jen na jeden den. Museli jsme se vypravit za Směňákem, aby nám dal nějaké jídlo za peníze určité barvy. Ve třech skupinách jsme si museli vyměňovat barevné peníze, abychom mohli dát Směňákovi tři zelené, dva modré a dva oranžové peníze např. za pět brambor. Jenže v tom všem nám bránili nepřátelé, kteří nám peníze pořád a neúnavně kradli. Přesto jsme Směňákovi vykoupili celý krám a nepřátelé zůstali o hladu.

Druhý den jsme z těchto zásob uvařili výborný oběd. Na svačinu jsme měli jednu indiánskou specialitu. Náčelník Ulovil bizona holýma rukama se vydal do prérie na lov bizonů a ulovil bizona svýma holýma rukama. Velký tuleň ho upekl v díře v zemi a svými kouzly mu dal velkou energetickou hodnotu, takže zažehnal vymření našeho kmene hladem.

O víkendu přijeli na návštěvu naši předci a zuřivě mezi sebou soupeřili v lukostřelbě, boji u kůlu, stavbě teepee, střelbě ze stříbrné pušky, tahání nádob s vodou a řezání dřeva. Zvítězil klan rodiny Pešků z kopce. Šaman Velký tuleň odešel do prérie, aby tam kouřil dýmku věštců a naším novým šamanem se stal Kouřil dýmku míru ačkoli nebyl v radě starších.

Z neděle na pondělí se nám špatně spalo a tak jsme si vyrobili indiánské lapače snů, které zachycují do své sítě všechny zlé sny.

Jednoho rána jsme u pařezu na náčelníkův tomahavk našli zamčenou truhlu. Když jsme ji odemkli, vyskočil na nás křičící člověk, posypal nás popelem a tím nás nakazil zákeřnou nemocí kreminundus. Šaman Kouřil dýmku míru ačkoli nebyl v radě starších nás proto večer poslal k posvátnému stromu, na kterém rostou plody, které nás uzdraví. Strážci tohoto stromu jsme ale museli donést novou sazenici zázračného stromu, úrodnou půdu a křišťálově čistou vodu na zalití.

Další den jsme museli prokázat svoji fyzickou zdatnost. Zdolali jsme mnoho překážek např. překážkovou dráhu, lanovou lávku. Za každý splněný úkol jsme obdrželi zářez do naší hůlky, které jsme pak poskládali za sebou z určitého místa kamsi, kde jsme našli další zprávu a indicii.

Jednoho deštivého jsme se s Ulovil bizona holýma rukama vydali naproti bojovníkům z dalekého kmene, kteří byli pověřeni donést nám další indicii. Jenže kousek od naší vesnice se přes ně přehnalo stádo bizonů a my jsme museli ošetřit jejich ošklivá zranění. Když se trochu oklepali předali nám indicii a odešli zpět do svého domova.

Poslední zpráva říkala, že se máme připravit na hledání totemu. Poskládali jsme všechny indicie a podle našeho šestého smyslu nám vyšlo, že by měl být ukrytý někde v pískovém lomu. Když nebylo šero ani tma vypravili jsme se tam a opravdu tam byl. Duch starého náčelníka nám ho předal do opatrování. Sebrali jsme louče a potichu odnesli totem k táborovému ohni. Tam nám Apačů zanechal dopis, ve kterém nám poděkoval a odešel ke svým předkům. My jsme se pak veselili u ohně a druhý den se také vypravili k našim předkům.

 

 

Indiánská jména

 Martin Pešek – Vimetů

Marek Popelka – Nametů

Honza Balek – Unetů

Marek Čermák – Nanetů

Tom Navrátil – Zametů

Míla Šťastný – Rozmetů

Šimon Brázda – Bezzub

Míla Jehlička – Binčusů

Kuba Kamarád – Vydr

Lukáš Vodička – Červené oko

Honza Pavlíček – Hnědý kůň

Šimon Šťastný – Velký orel

 

Verča Balková – Žhavý uhlík

Ilča Čermáková – Malý orlíček

Verča Halamková – Divoký kůň

Maruška Kamarádová – Jitřenka

Káťa Nekvindová – Luční květina

 

Hanča Hromádková – Bručící medvěd

Kikča – Malý vlk

Péťa Adámková – Malý býček

Zuzka Štorková – Škytačů

 

Stáňa – Ječela, až padalo listí

Eliška – Máchala rukama, až si vykloubila prsty

Azošek – Podlehla nátlaku, který na ni byl kladen

Adlí – ???Ulovila Honzíka, až si ho vzala???

Maruška B – Kousla bratra do zad, když byla ještě malá

Monča – Skákala radostí dva metry vysoko

Kakóča – Mňoukala, až jí upadly vousy

Janča – Lítala jako blázen až do bílého rána

Anežka – Mlela pantem naprázdno – pořád

Maruška Ch. – Měla tváře jako slabikáře

Anička – Vydala se na cestu až za polární kruh

Ivča – hrála na klavír, až vyhnala myši z domu

Jája – Nasadila vlastní život, aby nás zachránila

Ládík H. – Ulovil bizona holýma rukama

Michal – Ten, který alespoň dvakrát slíbil

Péťa B. – Osladil těstoviny kypřícím práškem

Vojta – Kouřil dýmku míru, ačkoli nebyl v radě starších

Péťa H. – Ten, kterého vyléčili lentilkami

—————

Zpět