Výprava ke klubovně 26. – 28. 9. 2008

Sešly jsme se v pátek v 19:00 u klubovny. Večer jsme zahájily společnou večeří z vlastních zásob. Když naše žaludky byly dostatečně plné, připravily jsme si ležení a začal večerní program, kterým nás provázela známá šansoniérka Elanor. Než nám ji Monča představila osobně, pověděla nám její příběh přátelství s vesnickým klukem Péťou, který jednoho dne zmizel a Elanor o něm už nikdy neslyšela. Jelikož v ní jeho nečekaný odchod zanechal hlubokou bolest, rozhodla se, že o něm složí písničku, kterou nazvala ,,Přítel.“ Tuto písničku nám také Elanor zazpívala. Pak jsme jí poprosily, jestli by nám nezahrála naše oblíbené písničky. Během zpívání mezi námi kolovala krabička s úkoly. U koho se zastavila, ten si vybral další dva pomocníky a společně ztvárnily pomocí pantomimy zadaný úkol. No, a potom jsme jen zalehly do spacáčků a spaly a spaly a spaly…

V sobotu ráno nás probudila písnička Vychází a hned po převlečení jsme si šly zahrát na pilné mravenečky, které chce sežrat mravkolev. Po výborné snídani jsme měly za úkol vytvořit prezentaci o našich družinkách. Každý družinový rádce měl k dispozici fotky členů družiny a z těch jsme pak vytvářely prezentaci. Jelikož je podzim a všude je plno listí, jeřabin, šípků a kaštanů, i my jsme se rozhodly je použít a vyrobily jsme si různá zvířátka, závěsy atp. Po obědě a poledním klidu nás navštívil šéfredaktor Maxmilián Plašil se svou sekretářkou Květou Bystrou a fotografem Rudolfem Vyfotilem. Dal nám za úkol sehnat pro něj exkluzivní noviny Trojlístek Dnes, které vychází pouze jednou za život. Byly jsme rozděleny do 3 redakcí – Haha, Mladá zácpa a Fialové právo. Ovšem nebylo tak jednoduché získat potřebné útržky informací. Musely jsme plnit vylosované úkoly v podobě oběhnutí klubovny, vytvoření sousoší či oběhnutí zbylých redakcí, kterým jsme měly sdělit, že jsme právě získaly skvělého ,,sólokapra.“ Dalším postrachem byla redakce Kulový blesk, která se neřídila žádnými pravidly a nemilosrdně kradla všechny informace, které u nás našla. I přes tuto hrozbu se nám podařilo kýžené informace dostat. Samozřejmě jsme přišly na to, že žádná z redakcí nemůže složit celý článek sama, proto jsme se spojily a společně se snažily dát dohromady všechny informace. Předaly jsme celé naše snažení do rukou Maxmiliána, který nám po chvíli donesl 1. výtisk novin Trojlístek Dnes. Samozřejmě jsme si noviny přečetly a zjistily, že jsou celé o našem oddíle. A tak jsme si povídaly o tom, jak náš oddíl vznikl, kdo v něm působil a také jsme vytáhly staré kroniky. Pak nastal čas na představení našich prezentací družin. Snažily jsme se ostatním říct co nejvíce o sobě, abychom se lépe poznaly. A pak už na nás čekala večeře, po které jsme měly program, ve kterém jsme měly napsat dopis někomu úplně cizímu a říct mu, co je pro nás důležité, nad čím přemýšlíme, čeho chceme dosáhnout a v co doufáme. Následná debata byla pro všechny přínosná. (Teda aspoň doufám.J)

Nedělní ráno začalo téměř stejně jako to sobotní, ovšem bez rozcvičky. Po hygieně jsme se sbalily a pak jsme šly na snídani. Nejdříve si každá z nás vylosovala něčí jméno a tomuto človíčku pak měla namazat chleba. Když mu ho předávala, měla říct tři věci, které si o něm zapamatovala. Někomu to šlo těžko, někomu lehko, ale nakonec jsme si všechny náramně pochutnaly.J A pak nám nezbylo nic jiného než nasadit batohy na záda a vyrazit do Kameniček na mši.